Den 13. - Emmerald Lake, Národní park Yaho

Jelikož jsme se včera sháněním volného kempu ocitli až v Národním parku Yaho, pokračujeme svým programem právě tam.  Jelikož snídaní v našem provizorním kempu “za bránou” by nám nechutnalo, vyjiždíme kolem sedmé k dnešnimu cíli – překrasnému jezeru Emerald Lake. Toto jezero jsme již jednou navštivili cestou na Vancoucer Island. Tentokrát se chceme zdžet trochu déles udělát nějakou túru. Nejdříve si však na ještě zcela prázdném parkovišti děláme v kempru snídani. Po snidaní vyrážíme levou stranou jezera, mijíme tabulky informující nás, že se pohybujeme v lavinovém

poli a  po cca 30 minutách docházíme k severnímu konci jezera. 

Původně jsme měli v úmyslu jen jezero obejít po Emerald Lake Loop Trail, avšak na konci jezera zjíšťujeme, že je možno pokračovat od jezera povodím potoka Emerald. Jako obvyklé jdeme sami, začinàme si na to zvykat a začiná se nám to líbit. Cestou slyšíme neustále padát menší laviny sněhu z okolitých hor. Nepředpokládáme pobezpečí, jednak se nepohybujeme přímo v zónách, kde by měly laviny padát a jednak se většinou jedná o zbytky sněhu. Po cca hodině a půl dojdeme ke konci údolí a tam trail končí. 

Cestou zpět přece jen potkáme cca 3 skupinky turistů, většinou dvojice.

Po krátkém odpočinku s ochlázením chodidel v ledovém jezeře, dokončujeme okruh po jeho východním břehu. Cesta zde je však mnohem obtížnější, než na opačné straně, je bahnitá a musí se neustále přeskakovat po kládách.

Odpoledne zajedeme do města Golden nakoupit a spíme v lesním bezplatném tábořišti s výhledem na vodopády Wapta Fals na řece Kicking Horse

Den 12. - Jasper - Icefields Parkway

Je středa a v Jasper máme naplánovaný ještě jeden trek: Valley of the Five Lakes. První část jdeme méně navštěvovanou cestou, tedy opět zpěv a hluk holemi, začínáme mít ale dojem, že všichni medvídci jsou zaneprázdněni pózováním u cest řidičům. 

Druhá část je již hodně navštěvovaná, tak si především užíváme krásné přírody. Zastavujeme se na chvíli u 4. jezera, namočíme nohy, dokonce si přepírám košili, která je za půl hodiny suchá

Kolem 13:30 vyjíždíme na Icefields Pafkway, údajně nejkrásnější silnici na světě, vedoucí z Jasper 230 km do Lake Louise. Původně jsme chtěli zůstat na teto cestě až dva dny, ale přespat zde je prakticky nemožné. Postupně zjišťujeme, že všechny kempy jsou ještě zavřeny, spát mimo kemp je zde v národním parku zakázáno. 

To nám však nezkazí dojem z cesty, užíváme si ji každým douškem, zajíždíme na jednotlivá odpočívadla a vyhlídkové body a kolem 20:30 dojíždíme do Lake Louise. Zde jediný funkční kemp je beznadějně přecpaný. Pokračujeme směrem na západ, do národního parku Yoho, kde nás nechají přespat před bránou dalšího plného kempu. Takhle tam přespávají posádky ještě dalších 6 obytných aut.

Den 11. - Jasper - Národní park

ráno po snídani jedeme do Jasper a stavujeme se na informačním centru. Máme vybraný 3 tůry,  přičemž nejvíce se nám líbí Cavell Meadows. U přepážky parku Kanada zjišťujeme že trek je sice otevřený, avšak příjezdová cesta je zavřená. Vybíráme tedy druhou možnost trip Geraldine Lakes. Cestou k autu si ještě ve sportovním obchodě kupujeme za 45$ bear spray. \Vybíráme ten silnější, který obsahuje až 98% capsaicinu (ano, jedná se o 1/4 kg koncentrované učinné látky z chilli papriček) Ještě musím v obchodě vyplnit  osobní data, jako bych si kupoval revolver. V duchu věříme, že to bude zbytečná investice a že spray nebudeme nucení nikdy použit.  Již sama příjezdová cesta na tento trek je kapitolu samo pro sebe. Jedeme asi 5 kilometrů rozbitou šotolinovou cestou přičemž nastoupáme asi 400 výškových metrů.
Na začátku míjíme tradiční cedule s varováním před medvědy a jíž stoupáme v lese. Snažíme se dělat hluk dle pouček, Zejména zpěvem a třískaním trekovými hůlkami. Při zpěvu mi rychle ve stoupání dochází dech. Po asi hodině lesní chůze se nám krajina otevřela a spatřujeme řvoucí potok vytekající z poklidného jezírka.

Krásná příroda nám 100% vynahradí tu trochu strachu.

U jezera potkaváme ještě jeden pár lidí. Tůra pokračuje, ale my se již vracíme. Na první den nám to stačilo.

Cestou do kempu se ještě zastavujeme u nádherného vodopadu Athabasca a následne vaříme kávu u stejnomenné řeky.

Velice brzy po večeří usináme.

Den 10. - Elk Island National Park

Elk Island přes svůj název není vlastně žáden ostrov. Je to prostě jen jakýsi ostrov překrásné přírody uprostřed prérii. I když je tento park poněkud z ruky, chtěl jsem jej navštívit. Žije v něm totiž hned 6 velkých zvířat: bison prerijní, zubr lesní, jelenec ušatý, jelenec virginský a dva druhy losa. Celý park je oploceny, vede přes něj cesta a je v něm camp

V parku jsme udělali jednu delší a jednu kratší turu, nakonec jsme viděli jen 4 bisony, mnoho krásných ptáků, ale i tak to byl pro nás zážitek.

Kolem druhé hodiny nasedáme do našeho Forda a pokračujeme v naší cestě přes Edmonton cirka 400 kilometrů směr Jasper. V olejářské  oblastí tankujeme nejlevnější benzin 1,14 dolarů. 

Kolem 18. hodiny vjíždíme do národního parku, jsme zcela ohromení krásami kanadských hor a po hodině hledání kempujeme v kempu Wapiti cca 8 km jížně od Jasper.

Po kempu se prochází březí láň, nevím zda Wapiti.

Den 9. - Vyjiždíme na novou cestu.

Po vyprání par ks oblečení, sprše a jedné noci v opravdové postelí, stažení fotek do PC a Cloudu, začináme ihned balit na další cestu. Ta první byla pod ochranným deštníkem Beatky a Lukaše, kteři nás jaksi Kanadou bezstárostně vedli. Co jsme se naučili, musí stačít. Nyní již vyrážíme s Jankou sami. S naši mizernou znalostí angličtiny, s jedotýdenním kurzem, jak se v Kanadě chovat, jak obsluhovat Truckcamper, jak zde řidit auto, jak tankovat, jak nakupovat vyražíme vstřic dalšímdobrodružstvím.  Co se tyče řízení, tak novinek pro nás není mnoho, kromě toho, že semafory jsou vždy až za křížovatkou (to mi vyhovuje), a dále zde existuje specifický druh křížovatek: ,,Kdo dřív přijede, ten dřív jede.

Po cca 5 hodinách jízdy mijíme Edmonton a dojiždíme k cíli dnešního dne na Elk Island National Park.

Den 8. - Návrat do Calgary

Ráno jsme zajeli na Lussier Hot Spring, přírodní termální koupaliště. Teplé vody si uživáme cca 1a1/2 hodiny, se střídavým ochlazováním v potoku.

Následně pokračujeme přes Kotenay národní park, cestou ještě spatřujeme medvědí rodinku - medvědici s dvěma malými a pak samotného medvěda.

Po celkem 4 hodinách jízdy dojiždíme do Banffu a následně do Calgary. Stejně jako před týdnem nám celou dobu přejezdu přes Rockies prší. 

Za celou cestu jsme ujeli 3200 km.

Den 7. - Jezero Okanagan, Penticton

Další den naše cesta pokračuje kolem velkého jezera Okanagan do městečka Penticton, kde se těšíme  na kávu a pravé české bábovky a koláče v kavárně The Prague Café, kterou vede Čech.

Pokračujeme kolem jezera na vinnici, de kupujeme místní výborné víno.

Následně projiždime kolem jezer Skaha a Osoyoos a začneme stoupat opět do hor.

Dnes nás ještě čeká cca 400 km jizdy. Před soumrakem daváme malou přestavku na pizzu z našeho grilu a poté dojedeme až k jezeru Alces Lake, kde zakempujeme.

Den 6. - Cesta z ostrova k jezerům Headwater Lakes

Nadešel čas rozloučit se s ostrovem. Ráno ještě navštivíme Viktorií - hlavní město Britské Kolumbie. Jedná se o jedno z nejkrásnějších kanadských měst.

Trajektem přeplouváme do jižní částí Vancouvru a téměř kolem amerických hranic se vyhneme odpolední špičce.
Teprvé až za soumraku se dostaváme k bezplatnému tábořišti v uchvatné přírodě u jezera Headwater Lakes, kde nás ještě čekají známi.

Den 5. - Juan de Fuca Provincial Park

Nakonec jediného savce, kterého jsme v kempu u Cowichan Lake potkali, byla malá myška. Snidáme v klidu, palačinky s avokádem a džemem. 

Na dnešek máme naplanovanou menší trasu, jedeme na nejjížnější část pobřeží Vancouver Island. Po pobřeží vede poměrně známy cca 5 denní trek West Coast Trail a krátší, jednodušší Juan de Fuca Marine Trail. My si z toho kratšího vybiráme malou část, jelikož nám náš časový rozvrh víc nedovolí. Jedna se o přijemnou procházku pobřežím – po pláži a poblizkých lesích. Cestou mijíme cca 5 instruktážních tabuli, jak se zachovat při setkání s medvědem nebo pumou. 

Spíme v pěkném kempu, který je tentokrát plnější se standardní výbavou – slušné čisté suché WC, žádná sprcha.

Den 4. - S kajaky za medvědy

Ráno vstáváme kolem 6:00. Po snídaní miříme do přístavu. Ve firmě pořádající lodní výlety na nás již čekají, oblekáme speciální zateplené mořské obléky a nasedáme na rychlý 600kW člun, se kterým míříme do nitra zálivu. 

Vše co nás obklopuje, jsou území indiánské rezervace, kde nevedou žádné cesty. Po cca 5 minutách spatřujeme prvního černého medvěda, jak si pochutnáva na mořských plodech.

Následně vidíme ještě další dva. Po dalších 10 minutách přijiždíme k molu, kde přesedáme na kajaky. Plujeme cca 2 hodiny nádhernou krajinou na další medvědy již nemáme štěstí. Celkově je ale zážitek uchvatný.

Po obědě (Fish and Chips) pokračujeme do městečka Port Alberni, kde doplňujeme zásoby jídla a v Liquor Store doplňujeme zásoby piva a vína. Další 2 hodiny jedeme velmi prašnou šotolinovou cestou k dnešnímu cíli- jezeru Cowichan Lake.  Nocujeme v zatím v nejdivočejším kempu, kde za soumráku si sebou na WC beru Bearspray a po tmě sedíme v hloučku u ohně. Bea z Lukašem zde pro jistotu nestavějí stan, ale spí s námi campru.   V každém případě se nám spalo velmi dobře, jelikož se budíme až v 9:00.

Nakonec jsme v tomto divokém kempu potkali jen jednu malou myšku.

Den 3. Cesta za vrakem letadla

Po vydatném snídaní vyjiždíme do Tofina – surfařského ráje.

Nejdříve si rezervujeme jedno ze dvou posledních místeček kempu, následně navštivíme město, kde zajdeme na kávu a objednáme si program na další den – kajaky ve vzdáleném zálivu spojené se sledováním medvědů. 

Po zajištění těchto formalit se vydaváme na hřeb dne - trek ke spadlému letadlu s II. světové války. O treku věděl Lukasz od známých. Není to oficiální turistická stezka, není značená na žádné mapě. Podezřele nám je, když jde proti nám paní v gumových galoších, ktará je od bláta 20 cm nad holinky. Pokračujeme totální džungli. V oblasti, kde  žijou medvědí a pumy. Prochazíme rozmoklým rašeliništěm, kde každý chybný krok znamená utonutí v blátě cca ½ metru hluboko. 

Po cca 2. hod. jsme došli k vraku letadla. Přesto, že se mělo jednat o utajený, neoficiální trek, pár lidí jsme přece jen potkali.

Po tomto treku se ještě krátce zastavíme na pláži

Večer se vracíme do kempu, zatím nejlépe vybavenému, dokonce se sprchou s teplou vodou, sanitární zařízení zde hodně připomína rakouské kempy, prostředím a ubytovacími  místy je jednoznačně převyšuje.